OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O prvním koncertu WORLD PEACE kolovaly legendy. Kdo neviděl, ten nepochopí. Vystoupení trvající pod deset minut, avšak natlakovaný a intenzivní tak, že to všem utrhlo hlavy. Druhý koncert byl ted plný očekávání. Ale na WORLD PEACE si musíme ještě počkat.
Večer v 19:30 otevírají Trutnováci ČLOVĚK V PLÍSNI. Kapela nezapře fakt, že žije blízko zdroje, tedy festivalu Obscene Extreme. Bere si za své vše, co je na tomto festivalu signifikantní. Hudebně vychází z extrémního hardcoru a metalu, grindu, crustu, fastcore i powerviolence, textově se zaměřuje na kritiku současné společnosti. Kapelu možná díky názvu mnozí považují za nějaký srandaband, ale do toho mají ČLOVÉK V PLÍSNI dost daleko. Jejich koncert je špinavá grindová bomba, která má potřebný tlak a intenzitu.
Jako druzí nastupují IDIOCRACY. Českobudějovický relativně mladý band plný ošlehaných veteránů scény. Tahle kapela se dala dohromady kolem lidí z GRIDE, BUT, ŠANOV a ATTACK OF RAGE. Hudebně zaťatá míchanice fastcoru, hardcorepunku a powerviolence. O poznání komplikovanější a techničtější a rytmicky variabilnější, než první hrající.
Třetí českoslovenští LICKSPIT. Marně vzpomínám, kdy se u nás zrodila podobná punková kapela. Je tu více než cítit, že všichni členové za sebou mají minulost v mnohem přísnějších a rychlejších kapelách. LICKSPIT nezpomalují. Do Eternie najednou vtrhnul tajfun a začal řádit. Všichni krom bubeníka fungují jako Gumídci méďové poté, co se předávkovali hopsinkovou šťávou. Ani na Staromáku se po finále v hokeji neskákalo tak intenzivně a s takovou vervou jako v Eternii při koncertu LICKSPIT. Energie, kterou tahle čtyřka generuje, se prostě může rovnat leda tak superkritickému stavu štěpné reakce. Halekací punk nikdy nebyl tak naspeedovaný jako v jejich podaní.
Po setu LICKSPIT je Eternie v troskách. A ve vzduchu se vznáší očekávání. Dokáží američtí WORLD PEACE navázat? Bohužel ne. Slyšel jsem opravdu mnoho superlativů na jejich koncert před pár měsíci na Sedmičce, ale tento stav se vycházející powerviolence hvězdě nepodařilo zopakovat. A těžko říci, jestli to bylo tím, že zvuk byl výrazněji tišší než při LICKSPIT nebo tím, že ze sestavy kapely za těch pár měsíců zbyl jen zpěvák. Polovinu současné sestavy tvoří členové stockholmské hardcorové kapely XIAO. Koncert trval sice jen zhruba deset minut, ale do nich se zdaleka nepodařilo propašovat tak třaskavou energii, jakou jsem očekával. Poslední deska „It Is Written“ je pro mě stále benger, ale živě se materiál zúročit nepodařilo zdaleka takovým způsobem, v jaký jsem doufal. Ale možná je to má chyba a jednoduše jsem měl jen příliš velká očekávání. A pak je tu ještě faktor zvaný LICKSPIT. Ti ten večer ovládli s takovou vervou, že po jejich setu byla vlastně každá kapela lehce irelevantní.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.